February 2011

"Stále za něčím jen slepě bloumáme. Třebaže nikdy cíle nedosáhneme, zůstane nám alespoň pocit snahy."

23. february 2011 at 22:47 | Starbucks* |  Day after day***
Vrátila se mi menstruace. Měla bych štěstím skákat až do
stropu. V prvních okamžicích co jsem to zjistila, to tak bylo.
Teď mi ale došlo, co to opravdu znamená. Nejsem už ta
hubená. Ta jejíž tělo je na menstruaci moc slabé.
Mé království se rozrostlo. Přibyla do něj princezna*. Je to
má kamarádka. Ví už o tomto blogu. Naštěstí vše cítí stejně,
alespoň ohledně PRO ANA. Mám konečně někoho, kdo je mi
blízko. Koho mohu obejmout ve slabých chvílích. Jsme tu pro
sebe. Přeju vám všem, aby jste ponali takovou princeznu také^^
Celý den jsem byla myšlenkami, co bude dále s mým
hubnutím. Už jsem byla více nakloněná k možnosti, že budu
"normální" jak to jen půjde. Jenže po cestě jsem potkala dvě
dívky. Když bych se před ně postavila, zakryla bych je obě.
To rozhodlo!*
Jsem šťastná. U mě je nejhorší nerozhodnost. Jakmile se
rozhodnu, neznám překážky. Dokážu to. Teď mám navíc vás a
svou princeznu.
Před nedávnem jsem četla na blogu dívky, jenž byla ve stejném
bludnm kruhu anorexie, jako některé z nás. Víte kdo jí "vyléčil"?
BŮH. Ano, zúčastnila se nějakých mší, a tam se modlila, aby se
dostala z bulimie. A opravdu. Nedokážu to plně popsat, ale její
článek byl plný emocí. Byl to kouzelný článek. Třeba nějakou z
nás čeká podobný osud? Ach jistě třeba..
Můj princ? Snažím se odmilovat. Snažím a nevím jestli jsem nebo
ne. Je to tak složité. Za chvíli to bude už měsíc, co jsme se
rozešli. A já stále nejsem zcela v pořádku.
Minulý pátek byla velká párty. Můj princ tam byl DJ spolu ještě s
jedním kamarádem. Byla to skvělá párty. Člověk na vše
zapomněl. Žil jen tím jedním jediným okamžikem. V půli večera
jsem se opila. Z kalorií strach nemám. Vše jsem potom vyvracela.
Ne ovšem schválně. Bylo mi fakt špatně. A potom? Udělala jsem
tu nejhorší věc. Nechala jsem se přesvědčit jedním chlapcem, k
tomu abych se tam s ním vykousla. Bouhužel přímo před pulty,
kde mixoval můj princ. Později mi řekl, že kdybych se s ním
nevykousla, přišel by a řekl mu ať mě nechá být. V tu chvíli jsem
si neuvěřitelně nadávala, že jsem možná ztratila příležitost získat
prince zpět. Nakonec jsem ale šla domů s mým princem.
Přespávala jsem u něj. A tam jsme si jak jen to popsat? Užili. Ano.
Pak jsem mu usnula v náručí. Jak se mám odmilovat, když s ním
zažívám tohle?
Měla bych naše "nejlepší souložní přátelství" ukončit. Ale nemám
na to sílu a chuť. Je pro mě vše. Jak žalostné.

Někdy je nám ubližováno tolik a často, že to už ani necítíme.

16. february 2011 at 18:46 | Starbucks* |  Day after day***

Ach, jak hrozně se mi mění nálady? Veselá, přemýšlivá, 
 upovídaná, odtažitá.. 
Dnes jsem zvala svého prince k sobě domů. Ale on? 
 Odmítl. Prý aby tím nezničil náš vztah. A nejspíše se i 
 bojí, že bychom se tak daly znova dohromady. Což 
 nemůžeme. Jede totiž o velkých prázdninách do Itálie. 
 Navždy. 
Nemůžu se už dočkat pátku. Napsal mi jeden kluk, jestli
 se s ním nevyspím. Už jsem s ním spala, ale má holku, 
 což já nedělám. 
Odpoledne jsem byla nakupovat. Nejdříve v Albertu a 
 pak v obchůdku v mé vesnici :D Nálada se mi po nákupu 
 zvedla nejspíše o 100%. Už hrozně dlouho jsem si 
 nekoupila své dietní jídlo. Musela jsem prostě jíst to co 
 bylo doma. Má matka ale nejspíše uznala, že už nejsem 
 tak hubená jako dřív. Tak mám povoleno znovu hubnout. 
Stále nevím jestli mám hodně hubnout. Nejméně co jsem 
 kdy vážila bylo přesně 47kg. Prý jsem v tu dobu 
 vypadala hrozně. Ale možná z nich mluvila závist? A ty
 hubeňounké nožičky? <3
Už musím navštívit nějakého doktora. Nedostala jsem 
 menstruaci už 7 měsíců. Přitom těhotná nejsem. To vím
 jistě. 
Jak se vedlo vám? ;))

Stále toužíme po tom co nemáme, pak když toho dosáhneme, ztrácíme zájem.

15. february 2011 at 12:33 | Starbucks* |  Day after day***

Ráno mi bylo špatně, zůstala jsem tedy doma. Je to kvůli
 tomu, že jím teď  málo a cpu do sebe projímadla. Vím to.
Můj princ se, se mnou rozešel kvůli tomuhle. A já do toho
 padám znova. Ani nevím, jestli mám být ráda, že hubnu 
 nebo naopak ne. Přijdu tak o kamarády o radost ze
 života. Ale zase budu šťastná jako tlustá? Ne. Rozhodně 
 ne. Snažím se na to koukat tak, že o vše už jsem vlastně
 přišla, tak pro koho se teď snažit být "normální"? 
V pátek se ze mě stane znovu party girl. Můj princ, má jako
 koníčka djování, a bude společně ještě s jeho kamarádem
 mixovat veřejně. Můj hlavní plán je se tam co nejvíce opít.
 Zapomenout na vše. Alespoň ten jeden blbej večer. Docela 
 se těším, jestli mi ho tam nějaká bude balit. Nevím na kolik
 jsem z našeho rozchodu v pohodě.
Co jsem teď volná, kluci píší a píší. Proč jen z toho nemám
 radost?!
navíc v pátek asi ani nemám kde spát. Udělám to jako
 kamarádka. Ta jela na měsíc do Ameriky, jela tam s
 hrozně málo penězi. A přežila tam tak, že přespávala na
 záchodcích v Burger Kingu :D

RG 1

12. february 2011 at 23:13 | Starbucks* |  The most perfect of us***

"My lidé jsme jak zrnka prachu. Je nás spousta a to, co nás odlišuje je to kolik zabíráme místa."

12. february 2011 at 22:33 | Starbucks* |  Day after day***

Tak můj princ. Rozešli jsme se to ano, ale jsou z nás
 teď nejlepší kamarádi. Vlastně máme spolu souložní
 přátelství. Kupodivu mě to nezraňuje. A celkem mi to
 i vyhovuje. Už to nejsou žádné ty romantické řečičky
 okolo, ale jen samé erotické chvíle.  
Party girl. To ze mne teď je. Skoro každý den chodím
 ven. A každý pátek se opíjím. Takhle nezhubnu. 
Seznámila jsem se s novým přítelem. Chtěl by mít se
 mnou vztah, ale náš problém je, že mluví jen anglicky.
 Takže naše rozhovory jsou dost omezené. :D 
Když se teď někoho zeptám, jestli jsem hubená tak mi
 říkají, že  jsem akorát. Že už alespoň nejsem ta
 hrozně hubená. Jak se mi  po těch časech stýská?! 
Tak zrovna mi můj otec vyčetl, že žeru jenom sladké.
 A že budu tlustá. Ach, jakou má pravdu. Od teď
 nebudu žrát nic, ať je tedy spokojený!
Nejspíše začnu konečně psát své jídelníčky. Potřebuju
 vás a vaše rady*

"Říká se, že vždy zbyde i naděje. Někdy však až úplně na dně."

8. february 2011 at 6:36 | Starbucks* |  Day after day***

Můj princ mě opustil. Hroutí se mi království. Ozvu se, až to trochu přebolí.

"Každý někdy zaškobrtne a spadne. Jen někdo se však zvedne."

5. february 2011 at 22:56 | Starbucks* |  Day after day***
¨

Ráno mi váha ukázala 53,4 kg. Je to méně než včera,
 ale radost jsem z ní měla jen chvilinku. To číslo je
 stále velmi vysoké.
Snížila jsem si svůj denní příjem jídla. A hned jsem
 hrozně podrážděná. Vše mne vyprovokuje a já 
 vybuchnu. Máte to také tak? Nebo jsem jen cholerik?
Před pár dny, jsem se trochu přejedla a šla poprvé 
 ve svém životě schválně zvracet. Vyzvracela jsem tak
 půlku mého posledního snědeného jídla. Od té doby
 ale zvracím pravidelně, vždy po jídle. Nikdy ne ale
 všechno. Čím to asi je?
Stejně bych se ale tohohle mého nového zlozvyku 
 ráda zbavila. po zvracení mám vždy úplně červené a
 uslzené oči. Čehož si lidé všímají. Zvrací nějaká z
 vás?
Stále nemám šaty na ples. A to je už 17.2. Nemáte
 nějaké tipy?^^
Jinak tato fotka není žádná thinspiration. Jsem na ní
 já, takže to prosím nekopírujte. Jedině jako
 odstrašujicí případ. To potom jo! :D

"Každým svým krokem, mluvím beze slov k světu."

4. february 2011 at 23:57 | Starbucks* |  Day after day***

Někdy si připadám jen jako bych svůj život ani nežila.
 Prostě ho jen sleduji. Jako film. Někdy jsou vtipné a
 jindy dramatické scény.
Dnes jsem byla s mým princem ve Starbucks. Chtěla
 jsem si stáhnout nějaké filmy a hlavně photoshop.
 To je dokonalý program na grafiku. Ale k mé smůle
 samozřejmě zrovna nešel internet. Prý by tam kvůli
 tomu přijela nějaká služba, ale až za několik hodin.
 Nacož opravdu nemám trpělivost.
Jídelníček psát nebudu. Trochu jsem ho zkazila, takže
 se nebudu hned na začátku tohoto blogu ztrapňovat.
To jediné, co mi dnes udělalo opravdovou radost, byla
 nižší ranní váha: 53,9 kg. Je to opravdu dost, já vím,
 ale snažím se. A jednou to bude pod padesát. Jako za
 starých časů.
Ach, koupila jsem si jeden svetřík. V zaře. Mají tam
 velké slevy. Mám hroznou chuť vyfotit se na způsob
 lookbook girls. Ale nevím. Asi by to stejně nikoho z vás
nezajímalo. Což chápu. :DD
A jak se vedlo vám holky? :)* 

"Další kousnutí, další krok k zoufalství"

3. february 2011 at 22:34 | Starbucks* |  Day after day***

Tak tedy ahoj,
důvod založení tohoto blogu je touha zhubnout.
Není to můj první blog, ale bohužel mi na můj minulý přišel můj
 princ. Tak přezdívám svého přítele, kluka. Takže to chtělo
 další start.
Budu tu pod přezdávkou Starbucks*. Miluji ho, takže je to i
 celkem výstižné. :))
Asi bych vás teď měla otravovat informacemi o sobě :D
Bydlím v rodinném domě. Je to kousek od Prahy,
 kam dojíždím do školy.
Je mi 15. A jsem skrz naskrz zkažená. Kouřím, piju..
Muziku, kterou poslouchám, je většinou elektro. Třeba Daft
punk, Crystal Castles, MGMT atd.
Oblíbená spisovatelka je samozřejmě typická J.K.Rowling.
Seriály, které sleduju jsou Jak jsem poznal vaši matku, Teorie
velkého třesku a Simpsonovi. 
Motto:Jediný rozdíl mezi "chci" a "potřebuji" je sebekontrola.